Konec nadějí již v 1. kole play off...

Jak asi všichni víme, náše osmifinále proti FBC Kanec nedopadlo tak, jak si mnozí z nás přáli.
Chci se s vámi podělit alespoň o pár pozitiv, které jsem za toto kolo play off mohl vidět. Tím prvním je, že jsme poslední zápas přišli na to, jak moc užitečné je dorážet a clonit před brankou soupeře, 3x huráá. Jinak díky za vcelku úspěšnou sezónu :)) Bechy 69 (C) :D
Dále pokračuje v rozboru Simonka Nguyenová

Aby vás pan velký C jen nekritizoval, převzala jsem žezlo a budu pokračovat v pozitivech. Pár mladších hráčů udržují hru v tempu ( ten, koho napadlo to, že můj přítel je mladší než já, tak mají výborný postřeh a je to i proto, že mě také udržuje v již zmíněném tempu - zastávám heslo, lepší rychlý zajíc než pomalý vlk, tím vlkem je náš nejstarší hráč Mára, tímto bych chtěla vyzdvihnout alespoň jeho snahu o své fyzično). Vrátíme se k panu velkému C, každý hráč má v týmu nezastupitelnou roli - někdo například vyniká svými hyperpohyby, které se jen musí naučit nějakým způsobem ovládat (Mike), je to jako s kouzelnou mocí, ten kdo ji má, ji nejdříve musí dostat pod kontrolu, aby se ji naučil správně používat, takže Miku, vnes více klidu do své hry a méně kliček jako poslední hráč a budeš druhý Harry Potter. Náš kapitán svou kouzelnou moc pod kontrolou má, jen dostal k Vánocům novou hůlku, která není tak stočená, jak by si přál a své ,,vingádium levióóósáááá'' holt míří mimo bránu. Ovšem nesmíme mu upřít jeho rychlost, obětavost při obraně (vím, o čem mluvím, stopy od míčků vždy počítám v řádech desítek), clonění před bránou (a že to takovým čahounům jde náramně) a touhu zapůsobit na svou Cho Chang. Každý velký C potřebuje po svém boku i velké A ( to bohužel nejsem já a ani Anička, jejíž jméno velké A zdobí) - Johny Čermy pan asistent plní svou roli náramně, snaží se přijít vždy na chybu, která negativně ovlivňuje výsledek Jiného týmu, na chybu, která dělá z Jiného týmu ještě Jinější tým a nestřílí góly, které jsou při tomto sportu potřeba. Jako jeden z mála hráčů drží se svým capitánem basu a dere se před bránu, aby nějakým způsobem zesměšnili gólmana soupeře. Tímto jsme rozebrali dva vůdčí typy, které jsou vůdci pouze na Bradavičském hřišti (svým povrchem bradavice opravdu připomíná, tímto apeluji na vedení KFL, děkujeme za nové sprchy, ale z nového povrchu bychom byli šťastnější), na zemi jim velí jejich pravé/levé něžné ručky  - Anička, která se svou bujnou kšticí podobá Hermioně (tímto bych nechtěla urazit dívky, které svou bujnou kštici postrádají a Simonka - Cho, která svůj exotický původ nezapře a která se snaží florbal představit a vnést do jiných zemí jihovýchodní Asie a rozšířit tím krásy florbalu nejen famfrpálu i dále. Dalšími nepostradatelnými hráči, kteří znají svůj Jiný tým od plenek, jsou Míra, kterému přestala vonět Nafta a ve Snipers si nezastřílel tak, jak si myslel, soudě dle jejich pojmenování týmu, a Tomíno, který dbá na svou věrnost ( Míro, zde si ber příklad z Tomáše, další přestup na jiné strany zla netolerujeme, ovšem chvála na tvou adresu nesmí chybět, když zastáváš místo obránce). Tomínovi pomáhají zejména jeho znalosti ne však ze školy v Bradavicích, ale ze školy, která se jeví jako vysoká škola pro obyčejné smrtelníky - ČVUT, avšak na půdě školy se jistě dějí nadpřirozené věci - vypočítávají zde rychlosti, dráhy, zrychlení a čas letu florbalových míčků při střele. Tato dovednost vypočítat a narýsovat cokoliv je tedy předností Tomína, který při střele zdvihá tím nejladnějším způsobem jednu nožku do vzduchu (nejspíše to pomáhá již zmíněným veličinám, které jsou tak potřebné při trénování se zlatonkou převlečenou za florbalový míček). Udávané vražedné tempo hry patří naší mladé posile - Červovi, který patří mezi mladší ročníky Bradavic, avšak svou dravostí, rychlostí a nebojácností bojovat se zlem nahrazuje zkušenosti, kterými oplývají starší hráči týmu. Dalším mladým a dravým bojovníkem, který se snaží ukočírovat všechny zlatonky je Láďa - musím říci, že na svůj věk je úspěšný, najdou se však i chvíle, kdy Láďa podlehl moci Voldemorta, ztratil se mu nos jako nejvyššímu vládci zla a tím i čuch na zlatonky. Tímto je vše odpuštěno a příště se nedej. Hráč, který za svou dlouhou florbalovou kariéru nepřišel ještě na zvětšovací kouzlo, které by mu přičarovalo pár kil navíc, je Štoky. Nezabere na hříšti hodně místa, ale za to by mohl procházet skrze hráče tak nepozorovaně, že ten, jehož jméno nesmíme vyslovit (Kamínek), by si toho nevšiml. Lamač hůlek (Langi), kterému se nejspíš lámou pod rukama z toho důvodu, že ještě nedržel v ruce tu pravou, která by mu přirostla, kamkoliv by si přál. Občasná agrese a moc Voldemorta se u tohoto hráče také projeví, výsledek na sebe nenechá ale dlouho čekat, ČK a stop kouzlení umí ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, rozdávat jako na běžícím pásu. Poslední dík za výjimečnost patří Čermymu L., snažil se vnést do Jiného týmu kouzla, která ho naučila úplně jiná škola - Dubí. Je teď na něm, která škola ho to naučila s hůlkou lépe.

Děkuji za příležitost se vyjádřit svému muži, který je pro mě ztělesněním toho největšího umu, který okouzlil hlavně mě.

Hodně štěstí v další sezóně.